Problematika ozvučení hudebního tělesa - aneb za všechno může zvukař …..
Jednoho krásného dne jsem byl osloven zda-li bych nenapsal nějaký článek o problematice ozvučení hudebních těles s různým stylem hudby.
Ale než začnu psát, rád bych se představil: Jmenuji se Petr Moučka, momentálně bytem v Hrochově Týnci u Chrudimi. Je mi 42 let. Stejně jako můj učitel Jiří Polanský pocházíme z Hlinska v Čechách. Oba děláme muziku od dětství což nám vydrželo až do dnes. Jiří se dostal na profesionální scénu zvukaře, a já jsem zůstal skromně při zemi… Asi to tak už bylo určeno. Můj učitel Jiří se proslavil vyřčenou větou která stále platí: " Co dotoho leze, to z toho vyleze a z … ( písk - něco o trusu... ) bič neupleteš… "Touto větou se držím dodnes a musím říci, že to funguje... a navíc to tak je!!! Ve svém životě jsem se potkal se spoustou kapel i zvukařů, kteří to dělají svědomitě - za malý honorář a pak jsou ti, co to dělají vyloženě za prachy s výsledkem – ono to nějak dopadne...
Všichni jsme nějak začínali...
A já jsem začínal hodně od skromna se spoustou dluhů. Moje začátky byly na obyčejné venkovské dechovce. Je to zvučení celkem jednoduché a nenáročné na kvalitní aparát. Někdy si vystačíme i s minimem. Musíme však dbát na zpěvy aby byly dostatečné. Tam je za potřebí použít kvalitní mikrofony. Dále se mi dobře dělá folklor a romský folklor, jazz, instrumentální hudba a komorní. Tady je však nutné už mít trochu přehled o kvalitních mikrofonech a lepším aparátu. Zvláště na folklor, nutno použít citlivý aparát, kde velkou měrou působí středové a výškové sekce.
Dále se dostáváme k tématu rock, pop, metal a vše kolem toho. Aparát zdůrazněný středy a hlavně basovou složkou. Tady platí: basů není nikdy dost.(poznámka redakce stránek - tak to se nám líbí !!! ). Ale také musím zdůraznit, že se bavíme o muzice a ne o kraválu… To jde muzikantům velice dobře. Jo:„ Co Čech to muzikant…“ Snímání zvuku jednotlivých nástrojů není až tak složité,jen se musí najít to správné místo, kam mikrofon umístit. Co se týče práce s mixážním pultem snažím se mít korekce na rovnoa výstupní fádery – mastery na 0 dB. Platí pravidlo, že je dobré snažit se o vytvoření požadovaného zvuku buď bez, nebo s minimem korekcí, které je nezbytně nutné. Netřeba zdůrazňovat to, že když je zvuk špatný od začátku, žádná úprava korekcemi příliš nepomůže. Spoléhat na to, že mixáž vše napraví, se příliš nevyplácí. Spousta kapel si myslí, že když si koupí nástrojový aparát za minimální peníz a pak že zvukař z nich udělá hudební bohy. To jsou na omylu. Pokud ten aparát nehraje, tak prostě nehraje. To má potom za následek různé nahoukávání a vyluzování různých pazvuků, protože se zvukař snaží z toho něco vyloudit a vše je už na hranici zpětné vazby. Pokud by mohl trochu poradit, nekupujte laciná komba. Do klubů se hodí tranzistorová, nemusí se tak honit a na venkovní scénu - jsem zastáncem elektronek protože se musí více budit a jejich zvuk je přirozeně teplý. Velice dobře se pracuje s profíkama, kteří jsou velice přizpůsobiví a je jim vcelku jedno, co je to za aparát - ale zato jim jde o výsledek. To se o amatérské branži říci nedá, tam je přesný opak. Zatím bych rád popřál všem muzikantům hodně zdaru a ať se někteří nad sebou zamyslí. Nejde přeci o to, kdo co má za aparát - ale co umí. Jde o celkový výsledek kapely a lidem, jako posluchačům je to úplně jedno, jestli je aparát takový, nebo makový… Jde o celek. Jako poslední záchranu, která to může pozdvihnout, nebo i zkazit je zvukař. To je ten, většinou méně cenný člen, kterému se přisuzuje vše… To on za všechno může.
....úryvok článku p.Petra Moučku, ktorý ma veľmi zaujal a dovolil som si ho zerejniť na našej stánke dmcclub.sk
Problematika ozvučení hudebního tělesa - aneb za všechno může zvukař …..
Jednoho krásného dne jsem byl osloven zda-li bych nenapsal nějaký článek o problematice ozvučení hudebních těles s různým stylem hudby.
Ale než začnu psát, rád bych se představil: Jmenuji se Petr Moučka, momentálně bytem v Hrochově Týnci u Chrudimi. Je mi 42 let. Stejně jako můj učitel Jiří Polanský pocházíme z Hlinska v Čechách. Oba děláme muziku od dětství což nám vydrželo až do dnes. Jiří se dostal na profesionální scénu zvukaře, a já jsem zůstal skromně při zemi… Asi to tak už bylo určeno. Můj učitel Jiří se proslavil vyřčenou větou která stále platí: " Co dotoho leze, to z toho vyleze a z … ( písk - něco o trusu... ) bič neupleteš… "Touto větou se držím dodnes a musím říci, že to funguje... a navíc to tak je!!! Ve svém životě jsem se potkal se spoustou kapel i zvukařů, kteří to dělají svědomitě - za malý honorář a pak jsou ti, co to dělají vyloženě za prachy s výsledkem – ono to nějak dopadne...
Všichni jsme nějak začínali...
A já jsem začínal hodně od skromna se spoustou dluhů. Moje začátky byly na obyčejné venkovské dechovce. Je to zvučení celkem jednoduché a nenáročné na kvalitní aparát. Někdy si vystačíme i s minimem. Musíme však dbát na zpěvy aby byly dostatečné. Tam je za potřebí použít kvalitní mikrofony. Dále se mi dobře dělá folklor a romský folklor, jazz, instrumentální hudba a komorní. Tady je však nutné už mít trochu přehled o kvalitních mikrofonech a lepším aparátu. Zvláště na folklor, nutno použít citlivý aparát, kde velkou měrou působí středové a výškové sekce.
Dále se dostáváme k tématu rock, pop, metal a vše kolem toho. Aparát zdůrazněný středy a hlavně basovou složkou. Tady platí: basů není nikdy dost.(poznámka redakce stránek - tak to se nám líbí !!! ). Ale také musím zdůraznit, že se bavíme o muzice a ne o kraválu… To jde muzikantům velice dobře. Jo:„ Co Čech to muzikant…“ Snímání zvuku jednotlivých nástrojů není až tak složité,jen se musí najít to správné místo, kam mikrofon umístit. Co se týče práce s mixážním pultem snažím se mít korekce na rovnoa výstupní fádery – mastery na 0 dB. Platí pravidlo, že je dobré snažit se o vytvoření požadovaného zvuku buď bez, nebo s minimem korekcí, které je nezbytně nutné. Netřeba zdůrazňovat to, že když je zvuk špatný od začátku, žádná úprava korekcemi příliš nepomůže. Spoléhat na to, že mixáž vše napraví, se příliš nevyplácí. Spousta kapel si myslí, že když si koupí nástrojový aparát za minimální peníz a pak že zvukař z nich udělá hudební bohy. To jsou na omylu. Pokud ten aparát nehraje, tak prostě nehraje. To má potom za následek různé nahoukávání a vyluzování různých pazvuků, protože se zvukař snaží z toho něco vyloudit a vše je už na hranici zpětné vazby. Pokud by mohl trochu poradit, nekupujte laciná komba. Do klubů se hodí tranzistorová, nemusí se tak honit a na venkovní scénu - jsem zastáncem elektronek protože se musí více budit a jejich zvuk je přirozeně teplý. Velice dobře se pracuje s profíkama, kteří jsou velice přizpůsobiví a je jim vcelku jedno, co je to za aparát - ale zato jim jde o výsledek. To se o amatérské branži říci nedá, tam je přesný opak. Zatím bych rád popřál všem muzikantům hodně zdaru a ať se někteří nad sebou zamyslí. Nejde přeci o to, kdo co má za aparát - ale co umí. Jde o celkový výsledek kapely a lidem, jako posluchačům je to úplně jedno, jestli je aparát takový, nebo makový… Jde o celek. Jako poslední záchranu, která to může pozdvihnout, nebo i zkazit je zvukař. To je ten, většinou méně cenný člen, kterému se přisuzuje vše… To on za všechno může.
....úryvok článku p.Petra Moučku, ktorý ma veľmi zaujal a dovolil som si ho zerejniť na našej stánke dmcclub.sk